STREČINK - Jak to vlastně je?

VYSVĚTLENÁ REAKCE NA NEPODLOŽENÝ NESOUHLAS SE STREČINKEM

Vážený pane kolego,

po přečtení Vašeho komentáře mi dovolte, abych na něj zareagoval a poukázal na skutečnosti, které je nutné ohledně strečinku zmínit.

Pojem strečink je užíván pro souhrnná cvičení sloužící k protahování svalů, zvyšující kloubní pohyblivosti, zlepšení svalové koordinace, krevního oběhu a odstranění svalového a psychického napětí (Caffrey, 2015). Z toho výčtu je patrné, že jde o pozitivní a hlavně cílenou činnost. Dále pane kolego při jakékoliv nadměrné pohybové činnosti dochází k vzniku nerovnováhy v hybném systému, kdy dochází ke vzniku morfologických změn s degenerativními projevy pohybového aparátu. Navíc s hlubokým zafixováním špatných pohybových stereotypů dochází k zaměstnáváním jen některých řídících center v CNS a tím je zhoršena plasticita šedé kůry mozkové. To má za následek obtížné vytváření nových pohybových návyků, pohyby jsou neekonomické a co nejhorší, že vázne nervosvalová koordinace (Knížetová&Kos, 1989).

Nyní bych přešel k důležitosti protahování, kterou jste tak zavrhl. Protahovací cvičení zabezpečují volnost a pohyblivost kloubů. V případě, že aktivně pohybujeme klouby, dochází k regeneraci tekutiny, která je důležitá pro zásobení živin uvnitř kloubů (Slomka&Regelin, 2008, p. 11). Strečink tedy ve fyzické rovině uchovává zdravé klouby a podporuje pohyblivost. Dále Vámi zavrhovaná aktivita mění pojivové tkáně, které obklopují svaly, což zajisté víte. Obnovuje se normální fyziologická délka zkrácených svalů (Dostálová &Miklánková, 2005, p. 9). Tento přístup odstraňuje nepoměr mezi tonickými svaly (s tendencí ke zkrácení, nutné protahovat) a fazickými svaly (s tendencí ochabovat, nutné posilovat), upravuje chybné stereotypy pohybu a v neposlední řadě svalové dysbalance. Stažené svaly, teď se dostáváme k Vaší teorii, naopak odčerpávají energii a zapříčiňují trvalou únavu a možné zranění.

V této části příspěvku bych přešel k zásadám protahování, které musíme vědět. Když tuto znalost budeme mít, vyvarujeme se mystifikacím a nepodloženým teoriím. Vážený pane kolego, je jasné, že přetížený, natržený či nějak poškozený sval neprotahujeme. Samotné protahování má určité zásady. Navíc máme několik typů strečinků (statický, dynamický, PNF strečink a balistický). Pokud strečink je prováděn neodborně nebo budeme protahovat přes bolest, tak dochází k obranné reakci, že se sval stáhne a to má pochopitelně opačný efekt. Myslím, že jste na tuto skutečnost chtěl poukázat. Nicméně to není chyba strečinku, ale samotné vykonavatele či trenéra.

Na závěr bych chtěl požádat, ale to neplatí jen pro Vás pane kolego, pokud uveřejňujete nějaká tvrzení, uvádějte jen fakta, která nejsou vytržena z kontextu. Pak se vytváří desinformace, které zbytečně cvičence matou, děkuji.

S pozdravem a přáním mnoho sportovních úspěchů
PhDr. Martin Bugala, Ph.D.

Odborný asistent Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity

Bonus:

Pro lepší pochopení uvádím výčet úkolů a zásad strečinku:

Hlavním úkolem strečinku je:

• snížení svalového napětí,
• udržení nebo zvýšení kloubní pohyblivosti a flexibility,
• prevence zranění,
• prevence nebo odstranění svalové nerovnováhy,
• zlepšení funkce kloubů,
• zklidnění organismu,
• kladný vliv na odstranění deprese a stresu,
• rychlejší regenerace svalů (rychlejší odplavení odpadních látek ze svalu),
• uvědomění si vlastního těla.

Zásady strečinku

• protahujeme svaly zahřáté a uvolněné,
• v konečné poloze nehmitáme,
• pohyb do mírného natažení (nikdy ne do bolesti) provádíme s výdechem, v konečné poloze pravidelně dýcháme,
• v krajní poloze vydržíme minimálně 15 sec, lépe však déle (cca 30 - 60 sec),
• protahujeme svaly ve směru svalových vláken,
• volíme cílený a účelný cvik, který je zaměřen na zkrácenou svalovou skupinu,
• protahovací polohu zaujímáme i opouštíme uvolněně a pomalu,
• každý cvik opakujeme 2-3x ,
• pro docílení většího protažení svalů je vhodné cvičit pravidelně, nejlépe denně sval se do 24 hodin zkrátí zpět do původní délky),
• cviky je dobré pravidelně obměňovat,
• výchozí poloha by neměla být fyzicky náročná z důvodů aktivace posturálního ,
• svalového systému.(tzn. volíme co "nejnižší" polohu (leh, sed), ve které můžeme nejlépe dosáhnout svalového uvolněn,
• je vhodné kombinovat cviky na lokální protažení se cviky, při kterých se současně protahuje více na sebe navazujících svalových skupin (Stackeová, 2004),
• každému protažení svalů musí předcházet zahřátí svalů, úponů a šlach protahujeme především svaly s tendencí ke zkrácení, ale nezapomínáme ani na svalové skupiny,
• neprotahujeme zraněný sval

Použitá literatura:
Caffrey, C. (2015). Stretching.SalemPressEncyclopediaofHealth. [Online] Retrievedfromhttps://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?sid=62d40138-7c06-4051-9338-
Dostálová I., &Miklánková L., (2005). Protahování a posilování pro zdraví. Olomouc:
Hanex
Knížetová V. & Kos, B. (1989) Strečink, relaxace, dýchání. Praha: Olympia.
Slomka, G. &Regelin, P. (2008) Jak se dokonale protáhnout. (1st. Ed.) Praha: Grada
publishing, a. s.